NATÍRÁME KOVOVÉ POVRCHY

Odpověď na otázku CO? se zdá být jednoduchá - kov! Ale kovů je celá škála a musíme na ně dívat pokaždé jinak.

Nejběžnější je klasické tzv. černé železo, to poznáme tak, že se na něm objevují červenohnědé povlaky tzv. rez.

Ocelolitina je ocel obohacena o vyšší podíl uhlíku a poznáme ji tak, že je více porézní a korozní produkty jsou tmavě šedé barvy. Nejčastěji se využívá na odlévání korpusů různých obráběcích strojů, převodů a dynamicky namáhaných strojírenských součástí. Dalším podkladem, který se vyskytuje již méně je legovaná ocel tzv. nerez.

Hlavním poznávacím znakem je, že prakticky nekoroduje a to ani za těch nejtěžších korozních podmínek. Velmi často se můžeme setkat s tzv. zinkováním což je tenký povlak zinku, který je nanášen na tzv. černé železo za účelem zvýšení antikorozní odolnosti a podstatně prodlužuje jeho odolnost vůči korozi.
 
Samostatnou kapitolou jsou tzv. barevné kovy. Patří sem např. měď, hliník, titan-zinek, mosaz, bronz.

Další odpověď je na otázku JAK? V amatérských podmínkách je nejčastěji používanou aplikací - ŠTĚTEC. Tato aplikace má své výhody tak i nevýhody. Výhodou je výborné zapracování - zejména základních nátěrů do povrchu natíraného podkladu. Její nevýhodou je nízká produktivita práce.

Aplikace VÁLEČKEM tuto nevýhodu - nízkou produktivitu - odstraňuje, ale zároveň dochází k nižšímu zapracování barvy do povrchu. Lze obecně říci, že tam kde je povrch drsný a skládá se z nesouvislých ploch (příhradová konstrukce), volíme k aplikaci raději štětec. Naopak na souvislé a hladké povrchy váleček. Nátěrová látka pro aplikaci štětcem se ředí příslušným ředidlem na takovou hustotu, aby nevznikala na natíraném povrchu tzv. brázda - to znamená, aby se NL stačila rozlít pro zajištění jednolité vrstvy.

Druhů štětců je v dnešní době na trhu celá škála a s jejich výběrem Vám pomohou naši vyškolení prodavači. Také ředění pro aplikaci válečkem má své zákonitosti. Zde se musíme vyvarovat tzv. bublinkování, které vzniká vnášením jemných bublinek do nátěru při aplikaci. Konzistence (hustota) barvy musí umožnit prasknutí bublinek a jejich slití.

KDY? obecně platí, že co nejdříve po vystavení konstrukce koroznímu prostředí (neboť budeme muset vynaložit méně úsilí k přípravě povrchu pro nátěr).

Zde máme jedinou výjimku, a tou je pozinkovaný povrch. Tento povrch se ze začátku své životnosti s barvami příliš nesnáší. Asi do půl roku vystavení korozivnímu prostředí je třeba vložit do nátěrového systému tzv. reaktivní (penetrační) vrstvu. V našem sortimentu je to FERRO COLOR P. Lze také využít výhody tzv. reaktivních barev, které mají tuto složku v sobě zapracovanou. Povrchy které byly v minulosti již natírané, je třeba vždy zbavit rzi a starých, nepřilnavých vrstev barev.

Dále je dobré vždy ověřit kompatibilitu starého nátěrového systému s nově nanášenými vrstvami. Povětrnostní podmínky při aplikaci jsou také velmi důležité. Největším nepřítelem natírání kovů je vlhkost. Profesionálové používají za účelem jejího zjištění měřící přístroje, ale můžeme si pomoci logicky tzv. selským rozumem. Nenatírejte vnější plochy v letních měsících skoro z rána, po vydatných deštích, kdy hrozí odpar napršené srážkové vody do ovzduší. I v podzimních měsících musíme dávat pozor na výskyt mlhavého oparu, který může trvat i několik hodin. V souvislosti s povětrnostními vlivy zde musím zmínit ještě jeden jev, a tím je jev tzv. orosený pohár - rosný bod. Tento jev si můžeme představit jako když si za horkého letního dne vytáhnete studenou láhev nápoje z ledničky. I na povrchu kovu, který přenesete z výrazně chladnějšího prostředí do prostředí teplejšího, začne kondenzovat ze vzduchu voda, která může začít proces tzv. podkorodování.

NA JAK DLOUHO? je poměrně těžká otázka. Zde vstupuje do procesu několik proměnných. První z nich je korozní aktivita, která bude na daný nátěr působit. Obecně platí, že čím silnější korozní prostředí bude působit, tím kratší čas nám nátěr odolá. První dělení prostředí můžeme nadefinovat jako interiér a exteriér. V interiéru běžně vystačíme s barvami na vodní a nebo syntetické bázi. Nepůsobí zde tolik vlhkost a UV ze sluníčka.
 
Další korozní prostředí můžeme definovat jako vnější bez výskytu chemických látek - jako jsou chloridy - zde je třeba zvolit již stabilnější vazby v nátěrových látkách - např. alkyduretánové, akrylátové a pod.

Do prostředí s vyšším chemickým zatížením - chemické provozy, ploty v bezprostřední blízkosti silnic, kde se v zimě provádí ošetření posypovou solí, střechy s vývody z pracovišť s chemickou výrobou atd. - tak tu musíme volit, většinou, dvojkomponentné barvy.

ČÍM? - náš sortiment nátěrových látek je opravdu široký a ve všech našich prodejnách máme výborně proškolený personál, který Vám s jakoukoli otázkou rád pomůže. Dále naše firma disponuje samozřejmě aplikačními techniky, kteří jsou Vám také k dispozici.